Duben 2014

18tinová terapie - 1 díl

30. dubna 2014 v 6:55 | Sherlocková |  18tinová terapie
Osmnáctinová terapie první díl

22.dubna 2014

Poslouchat to co ostatní říkají mi nevadí, ale pak sama mluvit o svých problémech? To už jo.

-"Jmenuje se Abigail a je mi 19 let. Mám problém který má víc lidí, ale já ho chci řešit. Před rokem jsem s kamarádama jela na týden k jezeru"...

15.června 2013

-"Nezapomeň mi volat. A dávej na sebe pozor!" volala na mě mamka když jsem odjížděla. Jako by nevěděla, že je mi už 17. Jedu k jezeru s kámošema oslavit moje 18tiny. Jela jsem do centra abych vyzvedla kámošku. Na poslední chvíli se jí rozbilo auto, tak jsem jí slíbila, že m§že jet se mnou. Aspoň bude v autě víc zábavy.
-"Děkuju, že jsi pro mě přijela. Koukni koho jsem vzala sebou." a ukázala mi Kytaru, tak se jmenuje její morče.
-"To je super aspoň si Piškot má s kým hrát." Piškot je můj pes. Je ot hnědý boxer, amiluje morčata, konkrétně Kytaru.
Dali jsem Kytaru dozadu k Piškotovi a vyrazili jsem na cestu. Už se stmívalo, a docházel nám benzín, tak jsme zastavili na pumpě. Při tý příležitosti jsem nakrmila Piškota. Dohodla jsem se s "Veverkou" (Veronika, Veverka je její přezdívka), že ona zaplatí benzín první a já podruhý až bude potřeba. Když jsme vyrazily od pumpy tak už byla velká tma. Z dlouhého řízení jsem byla už unavená, tak jsem požádala Veverku až dojedeme k nejblišší pumpě aby se se mnou vystřídala. Dlouho už aležádná pumpa nebyla a já omylem na dvě sekundy zavřela oči...................................................................................
Když jsem je znova otevřela tak jsem byla v nemocnici a ležela jsem v posteli. Vedle mě byla Veverka a měla něco s nohou. Nebyla jsem schopná rozeznat co to je. Nevím jestli to bylo tím bolením hlavy nebo...
-"Ááááá!" zařvala jsem pži pohleu na svou ruku. Sestřička hned přiběhla a řekla:" To nic není. Bolí vás ot hodně? Doktoři přijdou hned." V mé ruce byli zabodány kusy skla. Pravděpodobně z předního skla v autě. Vůbec si nepamatuju co se stalo, jen to, že jsem zavřela na chvíli oči a pak jsem byla tu. Hned mě napadlo, co se stalo s Kytarou a Piškotem??? Ve strach a menší panice jsem se zeptala sestřičky:" Nevíte co se stao s Kytarou a Piškotem? Byli v tom autě taky!" Sestřička na mě vykulila oči a asi si říkala "už nám tady začínám blouznit." Vůbec mi totiž nedošlo, že ona nemůže vědět kdo je to Kytara a Piškot, takže si asi myslela, že jsem blázen. Zavolala naším rodičům a nás poslaly na operační sál. Pan doktor se ke mě sehnul a pích mi injekci.

16.června 2013

Ráno jsem se vzbudila už zase na pokoji i s Veverkou. Všimla jsem si, že mám zašitou ruku. Z chodby jsem slyšela pár hlasů jak se baví.
-"Ano, teď už jsou v pořádku. Abigail měla malý otřes mozku a úraz ruky. A Veronika má zlomenou nohu. U obou jsme museli zašívat."
-" A můžeme je navštívit?" řekli hlasy mích a Veverčiných rodičů.
-"Jen se kouknu jestli jsou vzhůru." A vešla do našeho pokoje, čímš vzbudila Veverku. Sestřička hned zase odešla a z chodby šlo slyšet, "pojďte dál!"
Mamka vešla do pokoje s očima plných slz a hned mě obejmula. Kytaru a Piškota nám pak přinesli. Řekli, že se jim nic nestalo, jen jsou vystrašení, hlavně Piškot. Veverce předepsali lékařskou mariuhanu na nohu. Zjistili, totiž, že nebyla jen zlomená, ale když se pokoušela chodit s tou nohou co nebyla zlomená, tak to nešlo. Nevím jak se ot jmenuje, byl to název co jsem slyšela poprvé, takže mi vypadlo hned z hlavy. A protože Veverka měla jednu nohu zloumenou a s druhou nemohla chdoit, tak musela být na vozíčku do té doby než se jí ta zlomenina zahojí.

17.června 2013

Po ještě jednom dni jsme mohli jet domů. Měla jsem trochu steach, že kamarádi nevědí co se děje, ale mamka mi žekla, že jim už volala. Dovolula mi jet o týden později znovu, ale vlakem.

22.dubna 2014

-"Promiňte, že vás přerušuji, ale dáme si pauzu na oběd. Původně jsem neplánovala, že to bude takhle dlouhé. Takže za třičtvrtě hodiny včichni zpátky tady." Co tím chtěla říct, že neplánovala to, že to bude trvat takhle dlouho? Tím chtěla žíct, že vyprávím zbytečné detaily?" Zvedla jsem se z židle, protože jsem byla už poslední v místnosi a šla jsem taky na oběd. Je to dost stará budova. Omítka se slopává ze zdí a všude je vlho. Jako by byla pod omítkou plíseň. Prošla jsem dlouhou chodbou do jídelny. Celé to tu bylo zvláštní, připadala jsem si tu jako v blázinci. Na jídlo je číčka s uzeným masem. Sedla jsem si vedle dalších dvou lidí co seděli také předtím na skupinové terapii se mnou. Jeden má zrzavé vlasy a vousy. Je mu třicet šest a jmenuje se Igo.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Do kometářů prosím pište vaše názory na to jak se vám to líbí-nelíbí a jak jste to pochopily. Děkuji :)
-Sherlocková

Mezi světy

4. dubna 2014 v 8:15 | Sherlocková |  Básně
Mezi mnou a tebou je menší hranice.
Ale přes každou hranici vede most.
Je jednou jestli z kamene či z krabice,
hlavní je když ho umíš najít.

Mezi světy, jen ty a já.
Ty však o mě ještě nevíš.
Sedíš na zemi a upřeně do světla hledíš.

To je možná to proč tě "znám".
Světlo můžu vidět jen já, a teď i ty?
Jsi jediný komo mezi světy mám,
tak vem to světlo a most hned uvidíš.

Jeden malý kousek a hádanka je jednoduchá.

Tisíce žároviček rozsvicuješ,
ale žádná není silná natolik aby udělala světlo.
Je jedno kolik míst navštěvuješ,
ale mezi světy vždycky jseš a budeš!

Zeleno, žlutá místnost a jedna černá tečka.
Koukáš přímo z mých očí na svět. No není to krása?

Nevidíš mě,
na to je všechno kolem tebe moc zajímavé.
Neslyšíš mě,
na to jsem moc daleko od tebe.

SVĚTLO

TY mě vidíš?
Co se stalo, co je s světlem?
Ty mě slyšíš?
Já už k tobě nemluvím větrem?

Tisícátáprvní žárovka fungovala.
Zvedl jsi se a poprvé jis viděl mě a ne světlo!

TYGR... pokračování příště

-Sherlocková