Březen 2014

Lapač snů

19. března 2014 v 20:29 | Sherlocková |  Povídky
Lapač snů - Talisman
-Malý nešťastný pohled dítěte všechno změní. Kouknout se mu přímo do očí a vidět jeho vystrašený pohled, ketrý říká "POMOC", přitom nemůže skoro chápat co se děje. Jen ho obejmi a řekni, "NEBOJ" i když se bojíš sám. Jestli to má být to poslední co prožije tak ať to není smutné. Obejmi ho a nepusť. Když se nám stane něco smutného, tak si to často nechceme uvědomit a přiznat, a když zjistíme že to je pravda tak jsem vyděšení. NEBOJ tady máš talisman - lapač snů, ten tě ochrání.

-Mami a kam musíš jít? A kdy se vrátíš?

O 10 LET POZDĚJI

-Možná nebylo dobré od toho utéct, a vypařit se z domova. Ale stejně jsem tam byla sama. Táta odešel první když mi byl 1 rok, měl auto nehodu. A máma odešla když mi byly 4, za ním. Našli mě po 2 dnech, malé dítě samotné v bytě. Dali mě do děcáku kde si mě za tři roky vzali nový lidi. Nesnáším je, tak jsem od nich utekla.

O 5 LET POZDĚJI

-Jeden kluk mi pomohl a vzal si mě k sobě, je to moc dobrý kamarád. Splácíme dohromady nájem.

O 11 LET POZDĚJI

-Pokud to někdo počítá tak teď je mi 30. Hned po měsíci co jsem bydlela s kamarádem mě našla policie a přivedli mě spátky "domů". Vítali mě doma s obětím a macecha se rozbrečela, prej měla strach. Oni to nejsou špatní lidé, a vím, že to asi nemůžou chápat ale můj domov je jinde. Když jsme měli ve škole volno tak jsem se rozhodla zajet na místo kde jsem bydlela jako malá. Zaťukala jsem na dveře protože tam mohl teď už někdo byldet, ale na dveřích bylo pořád moje příjmení. -Otevřela mi paní která měla asi tak 50 let, se slovy "Vítej doma."

-Sherlocková

"Slyšíte to? Já taky ne."

16. března 2014 v 19:03 | Sherlocková |  Básně
Hluk v tichu,
střela do dálky.
Divný pocit v břichu,
vzpomínky na války.

Jediná vzpomínka,
největší hluk.
Z malého miminka,
vyrostl kluk.

Nejhorší vzpomínka,
zůstala nejdýl.
Stačí se otočit a už jí nikdy neuvidíš.
Ale tobě se ta vzpomínka nepříčí, tobě chybí!

Jdeš pořád dopředu,
vzpomínek víc.
Svět z tvého pohledu,
bych chtěla mít.

Teď stačí představit všem tvoje jméno,

Do komentářů můžete hádat kdo to je :D

Roztáhni křídla

2. března 2014 v 1:19 | Sherlocková |  Básně
"Pád je jako let,..."
Roztáhni křídla a proletíš svět.
Jsi malý anděl co spadl z nebe,
pomáhat lidem a soudit sám sebe.

Roztáhni křídla, neboj se!
Jsi malý anděl, plný nadějí.
Roztáhni křídla, nakloň se,
u tebe pády se nedějí.


Pád je jako let,
jen s rozdílem, že let je delší.
ty můžeš proletět svět,
a vidět víc než očima se dá.

Jednou za čas andělé padají z nebe,
učí se pomáhat a soudit sami sebe.
Najdou si člověka do kterého patří,
spoustu snů a zázrků spatří.

Čím starší anděl je tím víc mu černají křídla,
čím víc má naděje, tím víš létat může.

Když je člověk už starý,
a odejde po schodech nahoru.
Tak nová várka andělů,
kůtálí se z nebe dolů.


Tak tady máte odpověď kam lidé odcházejí.
Stanou se z nich andělé co nás pak životem provázejí.

Tak tu sedím s andělem,
který ve mne dřímá.
TiC, TaC, TiC, TaC,
počítá kdy mi křídla předá...


- Sherlocková

Heeej TY, vítej!

1. března 2014 v 19:54 | Sherlocková
Vítej na mém blogu,
tohle je můj první článek,
nebudu sem o sobě moc psát protože to každého nezajímá, ale pokud to tebe zajímá tak klikni sem a dostaneš se na můj profil :) . Určitě sem budu dávat povídky, možná fotky z mého instagramu (jestli chceš vidět fotky z mého instagramu tak klikni sem), možná ale jeno možná své básničky. Proč možná? Nechci aby je někdo zkopíroval a pak vydával za své. Budu sem dávat články na témata týdne (pokud k němu budu mít co říct), někdy napíšu něco o Sherlockovi a až budu mít trochu víc rozepsaný scénář (vím, že se asi nikdy nenatočí, ale co :D) tak to sem asi dám abych věděla váš názor.
Doufám, že se vám u mě bude líbit.
-Sherlocková