Jiná dimenze

22. září 2014 v 11:56 | Sherlocková |  Básně
Pád, změna,
dimenze jiná.

Vzleť před pádem,
uteč před řádem.
Hudba nahlas,
je to hra na čas.

Pád, změna,
naše dimenze jiná.

Ruka v ruce,
časem nucen.
Řádem znechucen,
dimenzí chycen.

Utéct se nedá,
před časem.
Utéct se nedá,
před denním jasem.

Vzleť, a už nepadej,
hudba v žilách měj,
a vzpomínky zakládej.

Růžový kouř z cigarety,
dva staří páni hrající karty.
Vzpomínky, staré a semlety,
mladí kluci se předvádějí salty.

Prý žiješ jenom jednou,
a chceš všechno zažít.
Tvé vzpomínky stejně časem zblednou,
tak proč časem mařit.

Padání ze snů,
chytí tě ruka.
Říká: "Už jsi jen můj,
ať chytí tě muka."

Pád změna,
dimenze jiná.
Pád změna,
ať už nezapomíná.

-Sherlocková
 

Ztracené vzpomínky

27. srpna 2014 v 6:02 | Sherlocková |  Básně
Tahle básnička se mi nepovedla, jen se mi líbil ten nápad ale výsledek nebyl až tak dobrý :D

ZTRACENÉ VZPOMÍNKY

(Myšlenky)

Osoba1:
V novém prostředí,
Ani si nepamatuji kdy jsme přijeli.
Osoba 2:
Vždyť ona limonádu si nikdy neředí!
Jako by tu byla ale zároveň by jsme se míjeli.

Osoba1:
Sedíš naproti mě,
ale neznáme se.
Osoba2:
Před chvíli jsi ještě mluvila,
zastavila jsi v půlce sova a jsi někdo jiný.

Osoba1:
Někdo zvoní,
asi bych měla jít otevřít já,
je nezdvořilé nechat otevírat hosta,
i když mě nezná.
Osoba2:
Pohled na tebe přinese zpět naše vzomínky,
Asi to cítíš jinak, koukáš na mne jak na neznámého.

Osoba1:
Nevydržela jsem to,
tak jsem se ho zeptala.
Kdo jsi?...

Neodpovíš, nejsi tam,
Jedna vzpomínka je pryč.
Budou i další?

Nejsi tam.
Pán čistí chodníky,
už nevíš kudy kam.
Pryč jsou naše vzpomínky...

Svět za zrcadlem

28. května 2014 v 9:19 | Sherlocková |  Básně
Každý to samé,
ve stejnou chvíli.
Nidko nic nemá,
všichni se mýlí.

Stejný nápad,
žádná originalita.
sluneční západ,
myšlenkou opita.

Kařdý krok stejně,
odraz v zrcadle.
všichni si přejmě,
co nás teď napadne.

Otevřeš dveře,
žádný odraz.
hledáš soupeře,
příjde ti podraz.

Spadneš na zrcadlo,
a jsi za ním.
To co tě napadlo,
napadlo jen tebe.

Nevidíš odraz,
lidi jsou jiní,
včerejší podraz,
přátelé viníš.

Nic není stejné,
kam to běžíš?
Utíkat je marné,
když nikomu nevěříš.

Velký pád,
z věžě na peřinu.
to co bys rád,
nikdy nepominu.

Ty jseš za zrcadlem,
a já jsem před ním.
Mluvením o rzpadlém,
to opravit nejde.

Utíkat před sebou, když odraz svůj vidíš?

Velký pád z věže,
sundáš otěže,
cítíš se svěže,
znova narozen.

-Sherlocková
 


Tygří oči

7. května 2014 v 18:35 | Sherlocková |  Básně
Tahle básnička je vlastně pokračování, ale nemusíš číst tu první, asi tam nebude žádná spojitost. Ale i kdyby tě přesto zajímala ta prvni klikni "SEM" a můžeš si jí přečíst.

Tlapy od krve,
rychlí běh.
Běžíš do sebe,
odevšech.

Ztrácíš pojem o čase,
běžíš na jednom místě.
Najít odpověď po hlase,
a vše říkat tak jistě.

Prej všechno se mění,
nic stejné nebude.
Včera tvoje křtění,
život začíná porodem.

Ale kde život končí,
proč to nikdo říct nechce.
Ze začátku točí,
jen lechce a lechce.

Trochu víc síly,
přichází s pochopením.
kouzelné víly,
odejdou s věkem.

Děláš za sebou stopy od krve,
protože nechápeš, že člověk není vždy lovec.
Musíš pochopit sám sebe,
a pak jednoduše příjmeš svět.

Rychleji a rychleji,
prej všechno se mění.
Utíkáš za pukem v hokeji,
utíkáš sám před sebou.

Jsme stejní a zároveň jiní.
Nemyslím, že to tak vnímá ještě někod jiný,
a to je proč jsme mezi světy, sami...

V životě jsi ve společnosti sám.
Stačí se ozvat a možná budeš rád přivítán.

Ale mi jsme z jiné planety,
to je proč jsme mezi světy.
Nemluvím jejich jazykem,
a ani o to nestojím.

Stačí chvilka ticha,
a realita se změní zpět do naší reality.
Ale jak poznat v jaké realitě jsem teď?

Tlapy od krve,
rychlí běh.
Běžíš do sebe,
odevšech.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

18tinová terapie - 1 díl

30. dubna 2014 v 6:55 | Sherlocková |  18tinová terapie
Osmnáctinová terapie první díl

22.dubna 2014

Poslouchat to co ostatní říkají mi nevadí, ale pak sama mluvit o svých problémech? To už jo.

-"Jmenuje se Abigail a je mi 19 let. Mám problém který má víc lidí, ale já ho chci řešit. Před rokem jsem s kamarádama jela na týden k jezeru"...

15.června 2013

-"Nezapomeň mi volat. A dávej na sebe pozor!" volala na mě mamka když jsem odjížděla. Jako by nevěděla, že je mi už 17. Jedu k jezeru s kámošema oslavit moje 18tiny. Jela jsem do centra abych vyzvedla kámošku. Na poslední chvíli se jí rozbilo auto, tak jsem jí slíbila, že m§že jet se mnou. Aspoň bude v autě víc zábavy.
-"Děkuju, že jsi pro mě přijela. Koukni koho jsem vzala sebou." a ukázala mi Kytaru, tak se jmenuje její morče.
-"To je super aspoň si Piškot má s kým hrát." Piškot je můj pes. Je ot hnědý boxer, amiluje morčata, konkrétně Kytaru.
Dali jsem Kytaru dozadu k Piškotovi a vyrazili jsem na cestu. Už se stmívalo, a docházel nám benzín, tak jsme zastavili na pumpě. Při tý příležitosti jsem nakrmila Piškota. Dohodla jsem se s "Veverkou" (Veronika, Veverka je její přezdívka), že ona zaplatí benzín první a já podruhý až bude potřeba. Když jsme vyrazily od pumpy tak už byla velká tma. Z dlouhého řízení jsem byla už unavená, tak jsem požádala Veverku až dojedeme k nejblišší pumpě aby se se mnou vystřídala. Dlouho už aležádná pumpa nebyla a já omylem na dvě sekundy zavřela oči...................................................................................
Když jsem je znova otevřela tak jsem byla v nemocnici a ležela jsem v posteli. Vedle mě byla Veverka a měla něco s nohou. Nebyla jsem schopná rozeznat co to je. Nevím jestli to bylo tím bolením hlavy nebo...
-"Ááááá!" zařvala jsem pži pohleu na svou ruku. Sestřička hned přiběhla a řekla:" To nic není. Bolí vás ot hodně? Doktoři přijdou hned." V mé ruce byli zabodány kusy skla. Pravděpodobně z předního skla v autě. Vůbec si nepamatuju co se stalo, jen to, že jsem zavřela na chvíli oči a pak jsem byla tu. Hned mě napadlo, co se stalo s Kytarou a Piškotem??? Ve strach a menší panice jsem se zeptala sestřičky:" Nevíte co se stao s Kytarou a Piškotem? Byli v tom autě taky!" Sestřička na mě vykulila oči a asi si říkala "už nám tady začínám blouznit." Vůbec mi totiž nedošlo, že ona nemůže vědět kdo je to Kytara a Piškot, takže si asi myslela, že jsem blázen. Zavolala naším rodičům a nás poslaly na operační sál. Pan doktor se ke mě sehnul a pích mi injekci.

16.června 2013

Ráno jsem se vzbudila už zase na pokoji i s Veverkou. Všimla jsem si, že mám zašitou ruku. Z chodby jsem slyšela pár hlasů jak se baví.
-"Ano, teď už jsou v pořádku. Abigail měla malý otřes mozku a úraz ruky. A Veronika má zlomenou nohu. U obou jsme museli zašívat."
-" A můžeme je navštívit?" řekli hlasy mích a Veverčiných rodičů.
-"Jen se kouknu jestli jsou vzhůru." A vešla do našeho pokoje, čímš vzbudila Veverku. Sestřička hned zase odešla a z chodby šlo slyšet, "pojďte dál!"
Mamka vešla do pokoje s očima plných slz a hned mě obejmula. Kytaru a Piškota nám pak přinesli. Řekli, že se jim nic nestalo, jen jsou vystrašení, hlavně Piškot. Veverce předepsali lékařskou mariuhanu na nohu. Zjistili, totiž, že nebyla jen zlomená, ale když se pokoušela chodit s tou nohou co nebyla zlomená, tak to nešlo. Nevím jak se ot jmenuje, byl to název co jsem slyšela poprvé, takže mi vypadlo hned z hlavy. A protože Veverka měla jednu nohu zloumenou a s druhou nemohla chdoit, tak musela být na vozíčku do té doby než se jí ta zlomenina zahojí.

17.června 2013

Po ještě jednom dni jsme mohli jet domů. Měla jsem trochu steach, že kamarádi nevědí co se děje, ale mamka mi žekla, že jim už volala. Dovolula mi jet o týden později znovu, ale vlakem.

22.dubna 2014

-"Promiňte, že vás přerušuji, ale dáme si pauzu na oběd. Původně jsem neplánovala, že to bude takhle dlouhé. Takže za třičtvrtě hodiny včichni zpátky tady." Co tím chtěla říct, že neplánovala to, že to bude trvat takhle dlouho? Tím chtěla žíct, že vyprávím zbytečné detaily?" Zvedla jsem se z židle, protože jsem byla už poslední v místnosi a šla jsem taky na oběd. Je to dost stará budova. Omítka se slopává ze zdí a všude je vlho. Jako by byla pod omítkou plíseň. Prošla jsem dlouhou chodbou do jídelny. Celé to tu bylo zvláštní, připadala jsem si tu jako v blázinci. Na jídlo je číčka s uzeným masem. Sedla jsem si vedle dalších dvou lidí co seděli také předtím na skupinové terapii se mnou. Jeden má zrzavé vlasy a vousy. Je mu třicet šest a jmenuje se Igo.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Do kometářů prosím pište vaše názory na to jak se vám to líbí-nelíbí a jak jste to pochopily. Děkuji :)
-Sherlocková

Mezi světy

4. dubna 2014 v 8:15 | Sherlocková |  Básně
Mezi mnou a tebou je menší hranice.
Ale přes každou hranici vede most.
Je jednou jestli z kamene či z krabice,
hlavní je když ho umíš najít.

Mezi světy, jen ty a já.
Ty však o mě ještě nevíš.
Sedíš na zemi a upřeně do světla hledíš.

To je možná to proč tě "znám".
Světlo můžu vidět jen já, a teď i ty?
Jsi jediný komo mezi světy mám,
tak vem to světlo a most hned uvidíš.

Jeden malý kousek a hádanka je jednoduchá.

Tisíce žároviček rozsvicuješ,
ale žádná není silná natolik aby udělala světlo.
Je jedno kolik míst navštěvuješ,
ale mezi světy vždycky jseš a budeš!

Zeleno, žlutá místnost a jedna černá tečka.
Koukáš přímo z mých očí na svět. No není to krása?

Nevidíš mě,
na to je všechno kolem tebe moc zajímavé.
Neslyšíš mě,
na to jsem moc daleko od tebe.

SVĚTLO

TY mě vidíš?
Co se stalo, co je s světlem?
Ty mě slyšíš?
Já už k tobě nemluvím větrem?

Tisícátáprvní žárovka fungovala.
Zvedl jsi se a poprvé jis viděl mě a ne světlo!

TYGR... pokračování příště

-Sherlocková

Lapač snů

19. března 2014 v 20:29 | Sherlocková |  Povídky
Lapač snů - Talisman
-Malý nešťastný pohled dítěte všechno změní. Kouknout se mu přímo do očí a vidět jeho vystrašený pohled, ketrý říká "POMOC", přitom nemůže skoro chápat co se děje. Jen ho obejmi a řekni, "NEBOJ" i když se bojíš sám. Jestli to má být to poslední co prožije tak ať to není smutné. Obejmi ho a nepusť. Když se nám stane něco smutného, tak si to často nechceme uvědomit a přiznat, a když zjistíme že to je pravda tak jsem vyděšení. NEBOJ tady máš talisman - lapač snů, ten tě ochrání.

-Mami a kam musíš jít? A kdy se vrátíš?

O 10 LET POZDĚJI

-Možná nebylo dobré od toho utéct, a vypařit se z domova. Ale stejně jsem tam byla sama. Táta odešel první když mi byl 1 rok, měl auto nehodu. A máma odešla když mi byly 4, za ním. Našli mě po 2 dnech, malé dítě samotné v bytě. Dali mě do děcáku kde si mě za tři roky vzali nový lidi. Nesnáším je, tak jsem od nich utekla.

O 5 LET POZDĚJI

-Jeden kluk mi pomohl a vzal si mě k sobě, je to moc dobrý kamarád. Splácíme dohromady nájem.

O 11 LET POZDĚJI

-Pokud to někdo počítá tak teď je mi 30. Hned po měsíci co jsem bydlela s kamarádem mě našla policie a přivedli mě spátky "domů". Vítali mě doma s obětím a macecha se rozbrečela, prej měla strach. Oni to nejsou špatní lidé, a vím, že to asi nemůžou chápat ale můj domov je jinde. Když jsme měli ve škole volno tak jsem se rozhodla zajet na místo kde jsem bydlela jako malá. Zaťukala jsem na dveře protože tam mohl teď už někdo byldet, ale na dveřích bylo pořád moje příjmení. -Otevřela mi paní která měla asi tak 50 let, se slovy "Vítej doma."

-Sherlocková

"Slyšíte to? Já taky ne."

16. března 2014 v 19:03 | Sherlocková |  Básně
Hluk v tichu,
střela do dálky.
Divný pocit v břichu,
vzpomínky na války.

Jediná vzpomínka,
největší hluk.
Z malého miminka,
vyrostl kluk.

Nejhorší vzpomínka,
zůstala nejdýl.
Stačí se otočit a už jí nikdy neuvidíš.
Ale tobě se ta vzpomínka nepříčí, tobě chybí!

Jdeš pořád dopředu,
vzpomínek víc.
Svět z tvého pohledu,
bych chtěla mít.

Teď stačí představit všem tvoje jméno,

Do komentářů můžete hádat kdo to je :D

Roztáhni křídla

2. března 2014 v 1:19 | Sherlocková |  Básně
"Pád je jako let,..."
Roztáhni křídla a proletíš svět.
Jsi malý anděl co spadl z nebe,
pomáhat lidem a soudit sám sebe.

Roztáhni křídla, neboj se!
Jsi malý anděl, plný nadějí.
Roztáhni křídla, nakloň se,
u tebe pády se nedějí.


Pád je jako let,
jen s rozdílem, že let je delší.
ty můžeš proletět svět,
a vidět víc než očima se dá.

Jednou za čas andělé padají z nebe,
učí se pomáhat a soudit sami sebe.
Najdou si člověka do kterého patří,
spoustu snů a zázrků spatří.

Čím starší anděl je tím víc mu černají křídla,
čím víc má naděje, tím víš létat může.

Když je člověk už starý,
a odejde po schodech nahoru.
Tak nová várka andělů,
kůtálí se z nebe dolů.


Tak tady máte odpověď kam lidé odcházejí.
Stanou se z nich andělé co nás pak životem provázejí.

Tak tu sedím s andělem,
který ve mne dřímá.
TiC, TaC, TiC, TaC,
počítá kdy mi křídla předá...


- Sherlocková

Heeej TY, vítej!

1. března 2014 v 19:54 | Sherlocková
Vítej na mém blogu,
tohle je můj první článek,
nebudu sem o sobě moc psát protože to každého nezajímá, ale pokud to tebe zajímá tak klikni sem a dostaneš se na můj profil :) . Určitě sem budu dávat povídky, možná fotky z mého instagramu (jestli chceš vidět fotky z mého instagramu tak klikni sem), možná ale jeno možná své básničky. Proč možná? Nechci aby je někdo zkopíroval a pak vydával za své. Budu sem dávat články na témata týdne (pokud k němu budu mít co říct), někdy napíšu něco o Sherlockovi a až budu mít trochu víc rozepsaný scénář (vím, že se asi nikdy nenatočí, ale co :D) tak to sem asi dám abych věděla váš názor.
Doufám, že se vám u mě bude líbit.
-Sherlocková

Kam dál